Učím se žít - TT

26. září 2014 v 1:59 | Jaroslava Švajcrová
Téma týdne na blog.cz
Měla jsem krátký, leč velmi intenzivní sen. Možná se Vám to také stalo. Po probuzení jsem nevěděla, že to byl jen sen.
Procházela jsem se krásným, ale neznámým a připouštím, že 'podivným' městem mezi krásnými a příjemnými lidmi. Všude bylo příjemně a cítila jsem radost, až eufórii. Najednou se slyším, jak nahlas říkám : Co je to láska ?
Pocítila jsem jen nakratičko, co cítí tito lidé, hovoří-li o lásce, nebo myslí, nebo cítí, co pro ně znamená slovo láska.
S naším pocitem lásky to mělo opravdu , ale opravdu, jen málo společného ! Byl to tak intenzivní pocit, že jsem se téměř okamžitě vzbudila, a pak mi nějakou dobu trvalo, než jsem pochopila, že 'tamto' byl jen pouhý sen.
Od té doby vím, co znamená slovo láska.
Není možné, abyste ji poznali, bude-li třeba i jedinému člověku ubližováno, či ublíženo, anebo se 'jen' ublíženým cítil.
Není možné, abyste ji poznali, budou-li zvířata na zemi zabíjena jako zdroj Vaší obživy.
Není možné, abyste ji poznali, pokud bude třeba jen jediný člověk ve hmotném nedostatku, či nouzi, jakéhokoliv druhu.
Není možné, abyste ji poznali, nebude-li pro Vás druhý člověk stejně důležitý, jako jste Vy důležitý sám pro sebe.
Není možné, abyste ji prožili, pokud se najde na zemi alespoň jeden člověk, který nebude mít pocit, že je plnohodnotnou součástí celé společnosti.
Není možné, abyste ji prožili, pokud nebudete mít pocit, že není na celém světě vhodnější povolání než to, kterým právě obohacujete celou společnost.
A tak dále a tak dále. . .
Vždy se mě ptáte stejnými slovy : ' A lze toho vůbec na zemi dosáhnout ? '
Lze, já jsem jej prožila.

Tomuto stavu předchází sebepoznání. (Zjišťuji, že i když dělám chyby, udělám vždy v dané situaci to nejlepší, co mohu. Zjišťuji, že vždy žiji podle své nejlepší představy o sobě.)
Nemám tedy žádný důvod předpokládat, že ostatní lidé se nechovají stejně. To by bylo v rozporu s lidskou logikou.
A tento druh sebepoznání mi dovolí, vážit si ostatních lidí a také, každého člověka na zemi. Je-li duševně zdráv, má i on tutéž touhu : totiž žít tak nejlépe, jak jen může. Co je pro něho nejlépe, ví jen on sám a závisí to jen na jeho poznání. To je ten atribut, kterým se lišíme. Jen mírou našeho poznání.
Současně jsem si vědoma ještě jednoho aspektu lidského života. Za odchylky od tohoto stavu (zlé činy, či duševní nenormálnost) nemůže člověk samotný, ale celá společnost. Nikdo nejsme v kůži jiného člověka, abychom mohli soudit jeho činy.
Bylo mi dovoleno poznat, že za určitých (stejných ) okolností života zločince, se mohu stát zločincem i já.
Bylo to velmi trpké, ale velmi poučné poznání. A jsem za něj velmi vděčná. S poznáním totiž přichází moudrost.

Učím se žít pravdivě. Jen tak mohu zůstat svobodná. Učím se nesoudit činy ostatních. Vnímám-li však věci jako špatné, či zlé, nemlčím, protože dnes už vím, že bych se s nimi setkávala znovu a znovu. Velkým pomocníkem jsou mé pocity. Cítím - li se v daném okamžiku zle, vždy se zastavím a situaci řeším, abych se znovu mohla cítit dobře.
Tak se učím žít !
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama